Proč a jak používat connection pooling v Azure Functions
Serverless. Píšu kód a nic jiného neřeším. Nezajímá mě, jak cloud zajistí infrastrukturu pro běh aplikace ani jak to uvnitř funguje. Nebo ano? Podívejme se proč o tom přecijen trochu přemýšlet.
Serverless, stateless a moje funkce
Co když neuklízíme
Zdá se, že u funkcí se prostě spouští kód a netřeba tedy myslet na to, jak je to pod tím implementované. To je z velké části pravda, ale občas se některé detaily docela hodí. Představa, že pro každé spuštění vznikne separátní infrastruktura a je tím pádem jedno co a kde se definuje, není správná. Pojďme si to demonstrovat pár příklady a najít optimální závěr.
Mějme následující scénář – jednoduchou funkci na HTTP trigger, která se připojí do Redisu a zapíše do něj. Redis v době psaní článku není připraven jao Output (kde se o správu připojení stará platforma za nás), takže se musíme napojit klasicky z kódu. První (a dost špatný) nápad by mohl vypadat nějak takhle: