Znáte Igora Víta?


Další víkend je před námi a spolu s ním představení dalšího MVP. Tentokrát jsme pro vás připravili rozhovor s Igorem Vítem (Visual FoxPro).


Foxaři ve světě i u nás často vnímají Igora Víta jako toho, "co organizuje Visual FoxPro DevCon v Praze".
Jelikož je však zhola nemožné, aby jedna osoba pořádala třídenní konferenci o více než 30 přednáškách pro stovky účastníků, není označení "organizátor" úplně na místě. Za konferencí je především týmová práce firmy DAQUAS (které je Igor Vít společníkem), a tak více odpovídá realitě popis jeho role jako "jedna z hlavních hybných sil" konference, která se v Praze koná každoročně od roku 1998.
Visual FoxPro DevCon v Praze dosáhla celosvětového prvenství: od roku 2003 jde každoročně o nejpočetněji navštívenou konferenci pro foxaře. V roce 2004 byla navíc ohodnocena společností Microsoft cenou "Customer Experience Award". (Toto ocenění uděluje Microsoft firmám z celého světa, které prokázaly schopnost poskytovat svým klientům výjimečné služby, ať již formou speciálních akcí, aktivit, procesů či programů vedoucích ke zvýšení zákaznické spokojenosti.)
Kromě aktivit spojených s organizováním konferencí Igor Vít řídil týmy, které tvořily české verze FoxBASE a FoxPro, na konferenci vystupoval s odbornými přednáškami, napsal několik článků o VFP (např. pro Chip), školí FoxPro od roku 1990 a nepřetržitě hledá způsoby, jak FoxPro u nás popularizovat.Microsoft MVP


Tak Igore:


Jak jsi se dostal k vývoji?
Ze strachu. Měl jsem na koleji spolužáky, co měli místo myšlenek na koncerty, undergroundová divadla a užitečné hovory v hospodě úchylnou zábavu vrtat se v tištěných spojích a i na záchod se přemísťovali s pájkou v ruce, kdyby náhodou dostali dobrý nápad, kam co přiletovat… Tvrdili mi, že se daná škola bez podobných praktických dovedností nedá úspěšně dokončit. Toho jsem se bál a chtěl jsem toto pravidlo popřít. Proto jsem si jako diplomovou práci hledal cokoli jiného než „navrhni desku, která umí cosi“. Tak na mě zbylo programování stochastických jevů ve Fortranu.


Čeho si vážíš na ocenění MVP?
Vždycky to tak nebylo, ale dnes si Microsoft opravdu dává záležet na tom, aby dával najevo, jak hodně si držitelů titulu MVP váží. To pro mě má vysokou hodnotu. Svou nominaci jsem získal poprvé (v roce 2001) v době jakéhosi obrození programu MVP – po období, kdy pár lidí v Microsoftu naznačovalo, že nevidí ve zvýhodňování nějaké skupiny smysl. Tehdy se řada MVPíků (celkem jich tenkrát byly desítky a ne tisíce, jako dnes) nechala slyšet, že Microsoft si svou arogancí znepřátelí své dobrovolné příznivce. Díky tomuto rozruchu se celému programu MVP začalo věnovat i nejvyšší vedení Microsoftu a byly položeny základy systematičtějšího zacházení s programem MVP tak, jak ho vidíme dnes.


Co děláš, když zrovna nevyvíjíš?
U mě se to má tak, že „nevyvíjím“ posledních nejmíň 8 let, ale pořád mě baví povídat si s programátory, tvářit se, že rozumím tomu, co zrovna probírají, a někdy i kladu otázky. Ty vždy zaberou: buď se náhodně trefím a odpovědět dává smysl, nebo jsem úplně mimo a ostatní vývojáře dobře pobavím.


Jaká kniha Tě v poslední době nejvíce "chytla"?
Hledám svou cestu. Je to návod pro rodiče dospívajících ratolestí. Četl jsem si ji, abych si připomněl více z těch situací, kdy jsem si před mnoha lety říkával „Tohle svým dětem nikdy neřeknu“ nebo „Na tohle se svých dětí nebudu ptát“ či „Tohle svým dětem zakazovat nebudu“. Na počátku pátrání po tomto druhu literatury byl okamžik, kdy jsem se přistihl, že říkám něco, co jsem kdysi nerad doma slýchával.


Píšeš kód všemi deseti, nebo používáš styl: Kdo hledá, najde?
Otázka jako na zavolanou: před 4 měsíci jsem se pustil do kurzu „všemi deseti“ a zatím ještě píšu rychleji postaru. Příště už odpovím naopak.


Jaké zajímavé místo jsi v poslední době navštívil?
Pořádnou klimatizovanou serverovnu v jednom rádiu a dopadovou plochu vojenského prostoru Libavá. V tom prvním případě jsem měl pocit, že bez ohledu na nejrůznější nástrahy to rádio prostě poběží 24 hodin denně. V tom druhém jsem věděl, že musím dávat bacha, abychom při okoukávání těch nádherných vřesovišť ze sedla bicyklu nesjeli mimo cestu.


Kde se s Tebou mohou lidé v nejbližší době setkat?
Z těch míst, co jsou zajímává pro vývojáře a databázisty, mě z blízké budoucnosti napadá jediné, ale stojí za to: dvanáctý ročník konference DevCon, Praha 2009. Tam strávím určitě celé tři dny od 23. do 25. června, abychom zúročili měsíce příprav několika zanícených spoluobyvatelů DAQUASu a taky všech těch obětavců, co si připravili dohromady padesátku(!) odborných přednášek.


Co se chystáš dělat o tomto víkendu?
V zimě jsem se takovou otázkou zabýval některé ze sobot ještě po ránu. Teď, po vstupu do jarně-letní sezóny, už takovou starost nemívám. Sportovní soutěže našich dětí na nejrůznějších místech republiky jasně určují, kam pojedeme. Většinou si na střechu mezi ostatní bicykly připnu na nosič i svůj.


Je něco zajímavého co bys chtěl o sobě prozradit ostatním?
Někteří to o mě vědí, ale prozradím to i ostatním. Nemám vůbec žádný notebook ani blog. A fakt se bez obou dá i několik desítek let normálně žít. Věřte mi, ale zkoušet to nemusíte!


Je pravda, když se říká, že typický vývojář je založením introvert?
Já žádného takového neznám. Ty, co znám, jsou téměř bez výjimky společensky založené osobnosti, se kterými je zábavné poklábosit.


Co bys vzkázal našim čtenářům?
Ten blog, co nemám, nemám proto, že si myslím, že blog by měl mít jenom ten, kdo má co říci. Těch, co opravdu mají co říkat (na rozdíl od těch, co umějí psát a potřebují z nedostatku jiného společenského kontaktu dávat o sobě vědět touto technologickou náhražkou), je nepatrný zlomek. A protože mě nebaví hledat jednu až dvě jehly ve stodole se slámou, blogy ani nečtu.


Hezký víkend všem přejí,
Majka, Igor Vít a Tomáš Kosán

Comments (0)

Skip to main content